Jak jsem začal a jak začít?

Ahoj!

Jak jsem začal? Zdá se, že chůze je po sání, nejpřirozenějším pohybem savců. Po narození je třeba co nejrychleji dojít k cecíku a napít se mléka. Malé lidské mládě to má s chůzí trochu složitější a než začne chodit, prochází různými fázemi pohybů od převalování, lezení po čtyřech až po samotnou chůzi. Ovšem vrozená touha po chůzi je očividná a jiskra v oku chodícího dítěte je toho zářným důkazem. 

U mě to bylo asi podobné, i když, přiznám se, úplně přesně si rané počátky nepamatuji. Od šesti let jsem začal chodit do školy, kde jsem byl přinucen trpět vsedě na pryčnách školních židlí - tato muka jsem jako dítě snášel až do dospělosti. K dobru mi byl přičten fakt, že nás tatík s mamkou brali na všelijaké výlety na hory, takže pohybu jsme se sestrou jako děti měli docela dost. Navíc jsme vyrůstali v době bez tzv. moderních výdobytků a digitální revoluce byla u nás ještě v plenkách. Místo matlání po tabletu jsme využili každé příležitosti, abychom mohli být venku.

Po pubertě u mě nastalo téměř dokonalé pohybové vakuum trvající přes dvacet let a pravidelnou chůzi jsem zcela vynechal. Vše se změnilo prvního května roku 2015, když jsem střízlivěl z ne zrovna pěkné opice. Bylo mi 35.

Na druhý den mě nenapadalo nic lepšího, než si obout boty a vyrazit ven. Prostě jsem jen šel šel a šel a když jsem se vrátil, měl jsem za sebou přes 20km v nohách. Doma jsem padl únavou do postele. Od té doby jsem začal chodit skoro každý den.

V začátcích jsem ve dnech, kdy jsem mohl odpočívat ještě navíc běhával - nicméně od běhání jsem upustil. Dnes si občas jen tak hodím sprint - pro udržení kondice je pro mě chůze téměř ideální. Na běh jsem se musel složitě připravovat a hlavně složitě spravovat po běhu - vyčerpané tělo potřebuje doplnit ztracenou energii a měl jsem pocit, že ty výkyvy mi spíše ubližují, než pomáhají.

Jak tedy začít s praktickou chůzí? Začněte hned! :-) Když jsem začínal chodit do práce, nějakou větší část trasy jsem ujel tramvají a zbytek došel. Tedy ze začátku jsem každý den docházel plus minus 3 km a tuto vzdálenost jsem postupně zvětšoval až na dnešních 7-8 km (cestou do práce). Cesta mi zabere lehce přes hodinu.

Časem a praxí jsem vychytal začátečnické chyby. Snažil jsem se tehdy chodit co nejrychleji, na čas - jen to vedlo k dočasnému zklamání - chůze není o překonávání osobních rekordů a nedá se tedy srovnat s během. Chodím tak, abych se příliš nezadýchal a do práce došel v použitelném stavu.

Páni doktoři Linhart s Hugem doporučují pohyb v 50-60% srdečního maxima - více zde. Zrovna včera jsem si tep jen tak z hecu přeměřil a řekl bych, že se vejdu. Zajímavé je, že s narůstající vzdáleností se má tepová frekvence mírně snižuje.

Co bych vám doporučil? Koukněte do mapy a vyrazte. Pokud víte kam chcete jít, je to pro vás plus, pokud ne, tím lépe :-) Pokud se vám to zdá daleko, přibližte se třeba na 2-3 km tramvají, busem a dále jděte pěšky. 4 km pěšky v kuse jsou ideální. Nasaďte mírné tempo - z praxe přibližně 5-6 km/h. Pokud máte chytrý telefon (hodinky), můžete si měřit trasy a mít tak přehled o aktivitách. Na výběr je řada skvělých aplikací, já používám Endomondo a jsem spokojen. 

Zcela zodpovědně zde říkám, že praktická chůze je téměř ideálním pohybem pro většinu lidí a ideálním základem pro provozování dalších fyzických i duševních aktivit.